fol. 1r

Níže vypsané zvyklosti patří kostelu sv. Jiří v Praze a zde začíná traktát Zapomněli na jeho dobrodiní. Když chtěl prorok v knize Žalmů vysvětlit, jaká podivuhodná dobrodiní nejvyšší božská dobrota prokázala lidské přirozenosti, kterou stvořila, vylíčil, co vše bylo člověku dopřáno. Lidskému stvoření vyčítá hrubost a nevděčnost, a proto v téže knize kromě jiného říká: „Zapomněli na jeho dobrodiní“ atd. Hned o prvním člověku, Adamovi, čteme v knize Genesis: „Vytvořil člověka z hlíny země a postavil ho od začátku do ráje rozkoše, aby ho obdělával a střežil.“ A jinde: „Seslal Hospodin na Adama spánek a vzal jedno z jeho žeber a utvořil z žebra ženu a dal mu ji na pomoc.“ A zase: „Učiňme člověka k našemu obrazu a naší podobě.“ Tedy Adam, první člověk, byl stvořen k obrazu Božímu, jak dosvědčuje Lukáš ve svém evangeliu, když postupně vyjmenovává předky v Kristově rodokmenu od jeho domnělého otce Josefa až po Adama: „Ten,“ totiž Adam, „byl,“ doplň syn, „Boží.“ A v knize Genesis: „A Bůh viděl vše, co stvořil, a bylo to velmi dobré.“ A řekl Bůh Adamovi a Evě: „Ploďte se a množte se.“

…a dovolil jim jíst ze všech stromů, které byly v ráji, a vše, co stvořil, jim podřídil. Bránil jim pouze okusit ze stromu poznání dobrého a zlého. Ale oni „zapomněli na jeho dobrodiní“, nedbali na Boží přikázání a vztáhli ruku na to, co bylo zakázané. Když vzali zakázaný pokrm, ztratili možnost svobodně jíst ze stromu života, a tím život. Ten by si bývali zachovali, kdyby dodržovali Boží přikázání a v nevinnosti se dále sytili plody stromu života. Proto jim Bůh předem řekl, aby je ochránil a poučil: „Kteréhokoli dne byste pojedli z toho, co je zakázané, smrtí zemřete.“ Ale oni „zapomněli na jeho dobrodiní“.

Hospodin pak chtěl Adama přimět ke spásnému pokání, jak se píše v Genesi: „Když se Hospodin procházel v ráji za odpoledního vánku, zavolal na něj a řekl: ‚Adame, kde jsi?‘“ A on odvětil: „Pane, uslyšel jsem tvůj hlas, dostal jsem strach a ukryl jsem se, protože jsem nahý.“ A Hospodin na to: „Kdo ti pověděl, že jsi nahý?“ A pokračoval: „Proč jsi pojedl ze zakázaného stromu?“ A on zase: „Žena, kterou jsi mi dal za společnici, mi z něho dala a já jsem jedl.“ Taková hanba! Vlastní vinu chtěl svalit na Boha, svého stvořitele, jak praví Mojžíš ve své písni: „Opustil jsi Boha, který tě zplodil, a zapomněl jsi na Hospodina, svého stvořitele.“ Tím, že neuposlechl Boha a zapomněl na jeho přikázání, se dopustil hříchu a podle spravedlivého Božího rozsudku byl vyhnán z rajského příbytku a propadl trestu smrti. Tomu se mohl vyhnout, kdyby setrval v nevinnosti. Navíc na sebe a své potomky přivedl útrapy tohoto vyhnanství, a nakonec věčné zatracení podle Hospodinova výroku: „Protože jsi uposlechl hlasu své ženy více než mého, nechť je prokleta země kvůli tvému skutku“ atd. A celý lidský rod kvůli vině prvotního hříchu propadl peklu. Ačkoli je tato vina odstraněna svatou koupelí křtu, sklon k hřešení pro slabost zděděného těla stále zůstává, podle slova moudrosti: „Náchylné jsou smysly člověka ke zlému od jeho mladosti.“

Bylo tomu tak i s potopou, kdy Hospodin řekl Noemu: „Lituji, že jsem učinil člověka, skoncuji se vším tvorstvem. Všechno tvorstvo na zemi totiž pokazilo svou cestu“,15 protože „nechtěli žít podle Hospodinova zákona a zapomněli na jeho dobrodiní“.

Podobně v Babylonii propadli trestu zmatení jazyků, protože zapomněli na Boží dobrodiní, když hověli svým neřestem a následovali šlépěje svých otců, jak je řečeno: „Uposlechl jsi více hlasu své ženy než mého.“ A dále: „O smilstvu, lakomství, což je modloslužba, ať se mezi vámi ani nemluví.“

Dokonce i Mojžíš, přesvatý muž, který přinesl zákon, propadl trestu, protože zapomněl posvětit Boží jméno u skály, do níž dvakrát udeřil holí, kterou přijal v Hospodinově přítomnosti, jak se čte v knize Numeri: „Poslyšte, odbojní a nevěřící! Zdali vám budeme moci z této skály vyvést vodu?“19 „A řekl Hospodin Mojžíšovi a Áronovi: Protože jste mi neuvěřili, abyste dosvědčili mou svatost před syny Izraele, neuvedete tento lid do země, kterou jsem jim dal.“

Pamětní kniha svatojiřských kanovníků

Obsah