f226r

Epistola Crucis de Telcz in Sobieslavia predicatore tunc existente ad Thobiam plebanum in Thabor, dicto prius Hradisst

Salutem plurimam et veritatis catholice agnicionem. Mentibus humanis insita est cupido veritatis. A te autem, qui cathedram regiminis teneas in Thabor, et a tuis coadiutoribus cupio certificari de duabus dubiis. Unum si magister Iohannes Hus incineratus sit pro communione utriusque speciei et an tenuit quod sit de precepto vel mandavit, vel pro aliis articulis sibi ascriptis ut patet in condempnacione. Secundum si eclipsis, que eodem anno erat, In the year 1415, there was total solar eclipse on June 7, Friday after St. Boniface, as Laurentius of Březová writes in his chronicle. It was the second day of the hearing of Jan Hus and the Constance council participants first all went to see the eclipse and only afterwards returned to Hus’ hearing. fuit miraculosa vel naturalis, et an eodem die incineracionis sit facta ut quasi communiter ab omnibus vestre ymmo eciam et ab aliquibus nostre partis refertur. Puto quod totus mundus abiret post cf. Io 12:19 tam magnum miraculum et neque me contradictorem amplius habebitis in hiis. An dum fuit in vinculis constitutus ante Viti The feast of St. Vitus (June 15) and St. Boniface (June 5) are probably included here in order to provide a more precise identification of the feast of St. Marcellus (June 2) because there were more feasts of the saints of that name. feria sexta post Marcelli ante Bonifacii naturalis sit facta eclipsis, ut a fide dignis personis accepi. Et hec tueor et defendo quasi tetragonus A quadrangle, thence a square, but surprisingly interpreted also as a hexahedron, a cube. Aristotle in his Ethics mentions it as a model of perfect symmetry. In the Middle Ages, it was used to express the total fullness of virtues. In the context of firmness and permanence, a phrase tetragonus sine vituperio reappears: in addition to Thmoas Aquinas, also e.g. John Wiclif or Jan Hus use it. Constans tetragonus is used, for example, in Sigismund’s charter for the bishop of Olomouc, Jan Železný. Crux might have known the text Tetragonus Aristotelis (perhaps the work of from 1382, which deals with the schism). firme stans consenciens ecclesie que habet claves ligandi et solvendi. Crescat pagina in pellem, pellis in librum. Hec sint inicia mutue veritatis inquisicio. Ex Sobieslaw Crux de Telcz predicator ibidem, canonicus Wyssegradensis. Cupio certificari scriptis Thobie rectori in Thabor.

Responsio super responsa sua quam hic nolui inserere quia in responso enucleabitur.

This is Crux’s note, not part of the letter.

Que bono principio dileccionis sunt inchoata a me per te quoque fine malo odii non debent terminari et concludi. Dubia enim semper in meliorem partem sunt interpretanda. a frequent quote used, e.g. by Thomas de Aquino, Summa theologiae, IIa IIae, qu. 60, a. 4, http://www.corpusthomisticum.org [no. 41584] referring to gloss to Rm 14:3, and Idem, Scriptum super Sententiis, lib. 4 dist. 9 qu 1 a. 5 qc. 2 arg. 1, http://www.corpusthomisticum.org [no. 15123]. Et que bono animo sunt scripta, noli suspicari sinistra neque inculpare, ita ut utar dicto convenienter Salvatoris: An oculus tuus nequam est quia ego bonus sum? Et si sim amicus persone inimicus tamen cause, amicorum est sua secreta alter alteri revelare, inimicorum vero ea ocultare. Ut autem morem geram amici, et non ut tu suspicaris inimici, nolo celare a te, quo animo scripserim, sed longo longa narracione et fideli scripto declarare.

A quodam enim et scabino in Sobieslavia venerabili canicie decorato et a sua coniuge satis devota vocatus fui ad obsenium obsonium. Et honeste et humane honoratus sum ab eis in cibo et potu. Inter cetera verba collacionis humane mencio facta est de fide. Illis ministrantibus mihi sua temporalia, ego contuli eis vicem rependendo spiritualia, communionem unius speciei laudans et approbans sufficientem esse ad salutem laicis fidelibus et sacerdotibus non conficientibus. Quam Christus predicavit, saciacionibus figuravit, resurgens facto approbavit, ecclesia primitiva tenuit, concilia approbant, doctores sancti commendant, multi sanctorum in extremis sic perceperunt, beata quoque vita post mortem fruuntur miraculis in vita et post coruscarunt. Post tot testimonia, tot ductores non esse nobis aliqualiter vacillandum, sed firmiter standum. Nam sine hac communione alterius speciei mundus christianus fuit.

Displicuerunt verba mea hospiti meo, volens verbis reprehendere me, prorupit in hec verba: „Et quid dicis de magistro Iohanne Hus, qui pro communione sub utraque specie crematus et incineratus est in Constancia? Ego tempore combuscionis sue fui pusillus IX vel X annorum, memoror quando eclipsis facta est miraculosa hora et die incineracionis eius. Et ut ab aliis audivi referre qui illo tempore fuerunt quod plura alia facta sunt miracula, quod terra tremuit, petre scisse sunt et multa alia miracula facta sunt, ut tempore Christi passionis. Ego ibidem non fui, sed ab aliis audivi, et illa a iuventute teneo memoriter usque in presentem diem.“ At ego hec audiens ab eodem sciens non esse vera, sed falsa et mendosa, volens eum reducere ab errore et falso, respondi ei: „Quicumque hoc dicunt de eo, menciuntur et seducunt alios a vera fide.“ Ad hec ille: „Ego dico.“ Respondi eidem: „Et tu mentiris cum illis.“ Respondit ille: „Quid? Das mihi mendacia?“ Respondi emendando me: „Non. Sed si tu dicis hoc ut illi, eciam mentiris cum eis.“ Ipse paciencia fretus respondit: „Oportet me pati hec a te. Sit Deo commissum.“ At ego volens mitigare eius furorem dixi: „Quia verbis meis forte non credis, ne suspicionem malam de me habeas, volo probare scriptis et cronicis aut hominibus vivis aut si videtur tibi, volo testimonium a parte adversa exquirere hec et sacerdotibus in Thabor scribere de istis duobus dubiis (que in priori littera continentur), qui hec que ego dico mihi testificabuntur et non audebunt dicere, quod tu dicis una cum illis a quibus hec audivisti.“ Ad quod idem assensum prebuit. Et valedicendo eos recessi domum in pace.

Et quia comendabilem te mihi reddiderunt plurimi multa bona de vobis narrando, eciam intelligens te melius tenere quam antecessores tui, qui caput heretice pravitatis extiterunt, multa eorum dicta et facta emendando, licet aliqua imitando, concepi in animo meo tibi scribere et a te certificari de precedentibus dubiis, licet per scripta tua non plene informatus sum et adhuc dubito. Timeo ne veritatem dicere non audeas. Si vero nonf226v habeas scripta sed pete a me et informaberis plene de hiis omnibus. Iam in Dei nomine venio ad rescripta tua breviter respondendo licet indigeret maiori declaracione solum illustriora loca tangendo. Ubi enim mecum bene sentis, non reprehendam sed commendabo, ubi vero discrepare te senciam, emendabo. Quia meliora sunt vulnera diligentis quam fraudulenta oscula blandentis, luci enim illuminanti omnem hominem venientem in hunc mundum consencio et credo. Quia corde creditur ad iusticiam, ore autem fit confessio ad salutem.

Sed sicut reprehendis conswetudines obliquatas que essent viciose et erronee, tecum in hac parte convenio. Que vero consuetudines et ritus ecclesiastici non essent contra fidem, neque contra bonos mores promotivas fidei, sibi eas reprehendis, ego veneror et amplector Spiritu sancto suggerente introductas consonas esse fidei et sanctis patribus non reprehendentibus, moribus utencium esse approbatas. Lucem eciam a tenebris secerno accipiens tecum Christum, non Antichristum futurum ut tu autumaris aliquem presentem, non precursores eius ministros et magistros erroris, de quorum collegio cupio te non esse, quamvis vehementer expavesco. Sed verum lumen Scripture sacre debite intellectam prout sensus Spiritus sancti flagitat aut conciliis sacris et decretis pontificum et sanctis doctoribus exponentibus et dilucidantibus recipio. Non hominum ydeotarum aut perversorum spiritu diabolico instigatorum iuxta sua figmenta et vana argumenta deceptorum recipio, sed detestor.

Neque enim aliqua heresis nociva fidei in ecclesia irrepsit aliquando sic latenter, quando non habuisset aliquos contradictores, ut tu opinaris de communione unius speciei. Lege in quarto Sententiarum qui allegans Augustinum dicit, quod prima heresis ex verbis Christi processit Nisi manducaveritis cf. Petrus Lombardus, “Sententiae,” IV,10,1, in: PL 192, col. 859. In Bohemia ego puto ultimam procesisse et esse.

Nec intelligo vos omnes ex scriptis et cancionibus vestris ubi vultis fundare communionem utriusque speciei laicalem quo ad laicos et non conficientes. Si in verbis prelibatis a te vel in cena vel in apostolo vel in dictis aliquorum sanctorum unum ex hiis oportet esse? Ubi placuerit tibi mecum concertare scriptis vel verbis, paratus ero respondere, cum videam vos non Christum imitare circa divina, sed ordinacionem ecclesie.

De sacrificio si est sermo a te uti Christus in cena fecit, quo ad conficientes et celebrantes, tecum convenio et sum. Sed quo ad laicos et non conficientes, vehementer dissencio, credens non esse de necessitate salutis simpliciter quia virtus divina non est alligata sacramentis. Video et audio vos tenere hunc errorem, qui fuit Pellagii, parvulos communicantes fatuis, mutis, freneticis hominibus malignis confessione non habita nec reverencia nec actuali devocione prehabita. Rogo emendate.

De precepto tenentes contra determinacionem ecclesie vel condicionato ut tu asseris contra compactata faciens, si acceptas ea. Ex omnibus erroribus, qui erant in Bohemia et sunt pro quatuor tantummodo disputarent in concilio Basiliensi, de tribus receperunt declaracionem et informacionem sanam, de quarto tantum elargicionem usque ad discussionem. Si acceptabis determinacionem, recedes a tua falsa opinione et catholicum te comprobabis. Si etiam auctoritatem per te allegatam Nisi etc. debite intellexeris, cognosces non esse contra sentenciam Domini, quia qui communicat corpori, communicat et sanguini, alias incides in errorem dampnatissimum Nestorii, qui credidit in sacramento modo sicut fuit feria sexta in cruce. Si remanenciam panis et vini tenebis post consecracionem, tenebis errorem Berengarii, quem antecessores vestri tenuerunt. Te audio non esse imitatorem, per hoc redderis mihi commendabilis. Si post cenam asserueris sumendum imitando Christum, reprehensibilis videberis, uti Corinthii et antecessores tui, qui eciam post cenam ministrabant et non mane ut patet in cronicis de vestre partis adherentibus. Similiter et Prage factum a begudibus. Si pluralitatem graciarum, non credes eum omnipotentem, cum dicit Iohannes: Vidimus eum plenum gracia et veritatis. Longum mihi esset de singulis erroribus et articulis enucleare, si placuerit, inquirere.

Lego tractatum doctoris Hilarii contra Rokiczanam perhaps Tractatus catholicus triumphalis from the year 1465. Crux partly copied it in his SOA T, A 5, ff. 267r–289v, but probably not before 1478 – so only after he wrote to Tobias. He might have been aware of the exemplar of the Prague Chapter library (today Praha, Kap, N LIX, ff. 29r–98v).. Omnis enim error et irreverentia debet abici, veritas et reverencia amplecti. De magistro Iohanne Hus dampnate, non sancte memorie, de communione eum commendo ut patet in quarto Sentenciarum suarum. Sed ubi secutus est errores Wigleph, contradico. Quod autem dicis quod publice predicavit, non mihi videtur verum, cum oppositum in quarto Sentenciarum suarum catholice determinavit. Tum quia recedendo Constanciam prohibuit begudes de vinculis etiam scribens cuidam Gallo predicatori aput sanctum Benedictum similiter prohibens ut audivi.f227r De Roberto vero References to Hus’s Constance treatise. custode carceris, ut dicis, non videtur mihi nec videro, puto me legisse, quod excusavit se aput eundem quod remanenciam panis et vini non teneret, sed quod multis annis prioribus catholice tenuit et predicavit non tenens remanenciam. De articulis vero propter quos sentenciatus est, teneo quod ipsi articuli eius ex libris, processibus et sermonibus extracti, quod aut sunt scandalosi aut sediciosi aut piarum aurium offensivi aut erronei aut heretici, si pertinaciter tueantur et tenentur.

Miror vehementer et causam a te inquiro, cum Bohemi ad concilium Basiliense fuissent evocati, quia nullam mencionem nec disputacionem nec aliquem articulorum eorum defenderunt, sed omnia silencio pertransierunt. Exinde coniecturor non approbare eos apostolum suum in communione catholica unius speciei et nec in aliis articulis iuste sentenciatis per concilium Constanciense, quos habeo in formali sentenciatos. Ymmo fur vel latro cf. Io 10:1 si sentenciatur, sentencia in scriptis fertur et proclamatur. Magistro Ieronimo eosdem articulos 45 et Hus 37 condempnante quamvis postea relapso et infra octavas Ascensionis similiter incinerato. Cur eciam huius diem non colitis, veluti Iohannis Hus, ignoro, cupio edoceri.

Et quod ecclesiam digito demonstrare recusabat, hic ego distingwo. Secundum quod accepcio huius termini ecclesia sextuplex est et equivoca. Et equivocacio est mater erroris. Secundum diversam accepcionem eius concedam et negabo, digito demonstrari concedam et fide oculoque spirituali credendam negabo, et equivocacio concedam fide oculoque spirituali credendam et negabo digito demonstrandam. De hoc articulo volo concertare mutuis scriptis et probacionibus.

Puto si alius articulus ullius esset erroneus, hunc inter omnes precipuum et permaximum errorem eius credo, quem volo convincere scripturis sanctorum et vestre partis qui fuerunt scriptis et protestacionibus de ecclesia catholica. Non dico electorum oculta melius senciencium quam magister Iohannes Hus. Oportet enim aliquos esse manifestos successores apostolorum, non ocultos ut jamniczi, pikhardi vel celariani In Czech jamníci, pikardi and celariani (also known as pivničníci) – derogatory names for radical reformers in Bohemia., qui ex vobis exierunt et non ex nobis. Libens audio quod eos expellitis. Episcopi autem successores apostolorum sunt. Ubi vestre partis episcopi in Bohemia puto, si verum oporteat dicere, estis acephali. Nonne apostoli a Christo 12 electi erant oculti? Quorum nomina ewangeliste non tacuerunt, nominibus propriis eos describentes et signantes. A quibus episcopis dignitatem sacerdotalem consecuti estis, nisi ab episcopis Romane ecclesie? Possem dicere vobis quemadmodum Moises in libro Numerorum: Multum erigimini, filii Wigleph, Husonis et Iacobelli, que pena secuta est eos Chore, Dathan et Abiron. Apostolicus maior Moise, episcopi maiores filiis Iacob. Os in celum ponitis, patres vestros dehonestando scriptis, cancionibus et inhonestis predicacionibus, quod eadem pena in futuro si non in presenti sequetur vos, nisi eorum filii non sitis sed Hectoris vel Friczkonis vel alicuius alterius.

Rogo et oro revertere ad patres tuos, obedienciam quam in compactatis promisistis per antecessores vestros effectualiter implete, ex quo in omnibus promiserunt se conformare ecclesie, et vos in nullo, ubi ritus ecclesiastici et cantus Latinus et introductio legittima plebanorum etc.

De eclipsi vero ut mihi videtur nihil certi respondes, sicut et de precedenti dubio. Qui si taces, consentire scriptis meis videris. Si vero adversaberis, convictus eris certis scriptis vestre partis cronicantibus et adhuc vivis. Tucius et caucius te video agere, silencio talia pertransire, quam excusaciones aliquas frivolas et palliativas pretenderes.

Et si nunc a Christi fidelibus cessent miracula, sanctitatem autem alicuius miracula in vita et post mortem debent attestari. Patet in patronis nostris et in legendis aliorum sanctorum. Et si veritate legis Christi fides est regulanda, tamen oportet quod aliqui sint qui intelligant legem et secundum eam diiudicent sobrie et mature. Non quemadmodum vestri faciunt inebriantes se cantant: Tot su vieczi poswatne etc., ymmo digito apporrigeret cervisiam in ore eius, vel alium liquorem inebriativum.

In ecclesiis deberent cantari non alia nisi ab ecclesia approbata. In ecclesia autem catholica omnia dubia terminantur in conciliis. Cum hec eciam fiunt in synodis dominorum et congregacionibus eorum, quare non in spiritualibus? Honestum mihi videretur et vobis salutare in conciliis talia trutinare, non in concionabulis vestris clamdestinis.

In fine tuorum scriptorum ex correlacio meo trahis. Non sufficiens mirari permaxime cui ecclesie vellem consentire, que me de veritate certificare nequit. Que et qualis esset hec ecclesia? Si dicam ecclesia Romana, verum dicam. Si concilia, verum dicam. Si universalis ecclesia catholica per orbem diffusa, verum dicam. Ecclesiam quam oculo corporali recusabat tuus magister demonstrare aput me non magister, aput te vir catholicus, aput me sentenciatus et condempnatus pro heretico.

Ipse fide oculo spirituali quemadmodum et alia credenda approbando credo eciam cum eo eam esse incatholicam, non catholicam, sed electorum vel predestinatorum. Hanc enim digitof227v demonstrare nequeo quia mihi occulta fide solum credita, soli Deo cognita, mihique ignota. Cum nemo scit an amore vel odio dignus sit qui autem sint eius ipse novit. Ego credo sed ignoro nisi revelaverit mihi Deus per se vel per angelum suum. Cupio autem te esse in katholica ecclesia fide, spe et caritate et numero, in illa intellectuali predestinatorum vel electorum merito et premio.

Tunc faciam te non proselitum, sed neophitum, non sacrilege communionis ut tu arguis ortum me ignorantis, sed vere scientis per Christum practicatam et ecclesiam primitivam per doctores commendatam, per concilia diffinitam. Compactata partis vestre non dicunt sacrilegam. Cum firmiter teneantur credere corde et ore confitere, quod non sub specie panis caro tantum et sub specie vini sanguis tantum, sed sub qualibet specie est integer totus Christus. Neque canon iste Gelasii Comperimus Cf. Decretum magistri Gratiani, De consecratione, dist II, c. 12. dicit sacrilegam si medullam inspicias et non os solum rodas, vide rubrum quid signat, vide canonem precedentem Relatum Cf. Decretum magistri Gratiani, De consecratione, dist. II, c. 11., vide Iohannem Andree glossatorem Decreti intelligentem de conficiente, vide sanctum Thomam et ceteros doctores modernos – si opus fuerit, producentur.

Miror de tanta vestra temeritate, quod solum oculis corporis prospicitis et non mentis cum de hoc, de hoc, de ecclesia me arguas. De quo me arguis, solus in id incidis. Consulis mihi in Christo attendere capiti vere sponse, que caret macula et ruga. Ostende, oro, mihi eam. Si est in celo, si in mundo, si in purgatorio. In celum non conscendam in hac mortali carne, nec potero audire, nimis est alta. Nec in infernum, nimis est profunda. Si in mundo, oculo cordis non intelligam, licet credam, non tamen sciam. Ad confutandum tamen tuum errorem, lege in quarto Sententiarum qui allegans Augustinum dicit, quod prima heresis ex verbis Christi processit Nisi manducaveritis cf. Petrus Lombardus, “Sententiae,” IV,10,1, in: PL 192, col. 859.

Ubi dixi ecclesiam sine ruga et macula cf. Eph 5:27, non quod modo sit, sed que preparatur ut sit in futuro. Nam in hac vita tunditur, quadratur et politur exterius ut post modum tamquam in domo Domini non audiatur ferrum nec maleus. Hic est mixta ut grana cum paleis. Similis decem virginibus prudentibus et fatuis. cf. Mt 25:1–13 Sagene misse in mare ex omni genere piscium congreganti. In hanc coguntur ingredi ceci, claudi et debiles , boni et mali, de illa non habens vestem nupcialem eicietur. In illa exibunt angeli et separabunt malos de medio iustorum in consumacione seculi. In hac autem tollerantur. Et quomodo potest esse sine ruga et macula in hac carne mortali cum quottidie dicat et clamet: Et dimitte nobis debita nostra etc. teste Iohanne: Si dixerimus quia peccatum non habemus, ipsi nos seducimus et veritas non est in nobis.

Et quid dicis miri vel novi ignoro subinferens: Si manseritis in sermone meo non pape oppositum docentis vere discipuli mei eritis et cognoscetis veritatem . Semper mos fuit hereticorum sedi apostolice contradicere. Hoc idem de vobis sencio. Si papa oppositum doceret, verum esset, sed nihil agit, neque convictus est iudicio, neque concilio. Lego Christum apostolos suos coram turba commendantem seorsum corrigentem. Vos vero pretermissis correccionibus fraternis publicis arguitis, contra Christum agitis. Lege ewangelium Mt 16 Petrum commendante et successores eius: Et porte inferi non prevalebunt adversus eam etc. Ego rogavi pro te Petre etc. Lege Liram quia fides Petri et Romane ecclesie non deficiet usque finem mundi. Iohannem in Apoc. ecclesiam permansuram et duraturam usque diem iudicii. In omnibus consencio Romane ecclesie a cuius regulis me nullantenus decet decet superscr. in rubr. ms. recedere tamquam membro a capite, filio a matre.

Te autem opto pium lectorem simul et fraternum correctorem simul mecum inquirere veritatem, non obliquare. Ut astruis finem verbis inponens, communionem unius speciei quo ad laicos et non conficientes credo oculto et manifesto regimine Spiritus sancti in ecclesia introductam ex causis racionabilibus. In ea cupio et oro Deum perseverare usque ad mortem, et te eandem communionem amplecti, dimittens novitates quas sancti non determinaverunt, neque concilia. Et si dederis mihi unum qui reprobaverit ex proposito et intencione pro vobis quod sit de necessitate vel de precepto communio utriusque speciei, facerem quod hortareris. Sed non video, nec lego, nec audio unum qui pro vobis determinaret ex intencione. Sed pro communione unius speciei productos scio plures in concilio Basiliensi quam XX ti ex proposito et intencione, luce et sole clarius pro nostra parte determinantes eam non esse de precepto, sed sufficientem ad salutem communionem unius speciei. Et cum eis multa centena doctorum, qui licet in scriptis non firmaverunt, tamen facto et in fine exitus sui sic se munientes et alios sic communicantes opere probantes pro lege tenendam esse astruo. Quam nulli licitum est reprobare, aut sine libita ecclesie immutare.

Crevit carta in litteram, littera in arcum, arcus crescat in pellem, pellis in librum. Crux de Telcz copiam huius littere misit in Thabor anno Domini 1477° cuidam Thobie rectori in Thabor.

f226r

List Kříže z Telče, toho času kazatele v Soběslavi, Tobiášovi, plebánovi v Táboře, dříve řečeném Hradiště

[Přeji] mnoho pozdravů a uznání katolické pravdy. Lidským myslím je vštípena touha po pravdě. Přeji si pak, abys mě ty, který držíš kněžský stolec v Táboře, a tví pomocníci ujistili ve dvou pochybnostech. Za prvé, zda byl mistr Jan Hus upálen kvůli přijímání podobojí a zda měl za to, že je to tak přikázáno, nebo to [sám] přikázal, anebo pro jiné články, které mu byly připisovány, jak je zjevné z odsuzujícího rozsudku. Za druhé, zda zatmění [Slunce], které toho roku nastalo, bylo zázračné, nebo přírodní a zda k němu došlo přímo v den upálení, jak obecně tvrdí téměř všichni z vaší strany a dokonce i někteří z naší. Soudím, že za takovým zázrakem by se dal celý svět a neměli byste ani ve mně již více v těchto [otázkách] protivníka. [Anebo] zda došlo k přírodnímu zatmění v pátek po [svátku sv.] Marcela, [který je] před [svátkem sv.] Bonifáce, když byl Hus ve vězení před [svátkem sv.] Víta, jak jsem se dozvěděl od důvěryhodných osob. A tento názor zastávám, hájím a velmi pevně si za ním stojím a plně souhlasím s církví, která má klíče k zamykání i odemykání. Nechť se stránka rozroste v pergamen, pergamen v knihu. Ať jsou toto počátky vzájemné pravdy v dotazování. Ze Soběslavi Kříž z Telče, zdejší kazatel, kanovník vyšehradský. Přeji si být ujištěn psaním Tobiáše, faráře v Táboře.

Odpověď na jeho [tj. Tobiášovu] odpověď, kterou jsem sem nechtěl vložit, protože ta se vyjeví z [mé] odpovědi.

Co jsem začal dobrým počátkem lásky, to ty nesmíš ukončit a uzavřít zlem nenávisti. Pochybnosti se totiž mají vždy vykládat v příznivějším smyslu. A co je napsáno s dobrým úmyslem, nepodezřívej jako neupřímné a neobviňuj; to bych mohl vhodně užít Spasitelova výroku Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý? A jsem-li přítelem [tvé] osoby, avšak protivníkem v [naší] při, je povinností přátel si navzájem vyjevovat svá tajemství, je ale vlastností nepřátel je před sebou skrývat. Abych se ale choval jako přítel a ne jako nepřítel, jak [mě] podezříváš, nechci před tebou tajit, s jakým úmyslem jsem [tento dopis] napsal, ale dlouhým výkladem a upřímným psaním [to] přiznat.

Byl jsem totiž jistým ctihodným a šedinami ozdobeným konšelem v Soběslavi a jeho velice zbožnou ženou pozván ke svačině. A důstojně a přátelsky jsem jimi byl poctěn jídlem a pitím. Mezi jinými slovy přátelské rozmluvy byla učiněna zmínka o víře. Zatímco mi oni předkládali ze svých světských [potravin], já jsem jim zase na oplátku poskytoval duchovní [potravu] a chválil jsem jim přijímání pod jednou způsobou a dokazoval jsem, že je pro spásu věrných laiků a neposvěcujících kněží dostatečné. To kázal Kristus, předvedl nasyceními, vstávaje z mrtvých dokázal skutkem, to dodržovala prvotní církev, schvalují koncily, doporučují svatí učenci, těsně před smrtí tak přijímalo mnoho svatých, [kteří] i po smrti žijí blaženým životem a jak za života, tak po [něm] zazářili zázraky. Po tolika důkazech, [po] tolika vůdcích nemáme nijak kolísat, ale pevně stát. Neboť svět byl křesťanský [i] bez přijímání pod druhou způsobou.

Má slova se mému hostiteli nelíbila a chtěje mne slovy napravit, pronesl tato slova: „A co říkáš o mistru Janu Husovi, který byl kvůli přijímání podobojí upálen a zpopelněn v Kostnici? Já jsem v době jeho upálení byl klučík devíti- nebo desetiletý a pamatuji si, že nastalo zázračné zatmění v den a hodinu jeho upálení. A jak jsem slyšel vyprávět od jiných, kteří tehdy žili, že nastalo mnoho dalších zázraků, že se země zatřásla, skály se roztrhly a nastalo hodně dalších zázraků, jako v době Kristova umučení. Já jsem tam nebyl, ale slyšel jsem to od jiných a od dětství si to pamatuji až dodnes.“ Ale já slyše od něj toto a věda, že to není pravda, ale nepravda a lež, chtěl jsem jej odvést od chyby a omylu a odpověděl jsem mu: „Kdokoliv o něm říká takovéto věci, lže a svádí ostatní od pravé víry.“ Na to on: „Já to říkám.“ Odpověděl jsem mu: „[Tedy] i ty lžeš [společně] s nimi.“ Odpověděl: „Cože? Tvrdíš, že lžu?“ Odpověděl jsem a poopravil se: „Ne. Ale jestli to říkáš jako oni, také lžeš jako oni.“ On se trpělivě ovládl a řekl: „Je mou povinností tvoje slova snést. Svěřme to Bohu.“ Avšak já, chtěje zmírnit jeho hněv, jsem řekl: „Protože možná nevěříš mým slovům, tak abys mě nepodezříval ze špatnosti, chci dokázat [za pomoci] spisů a kronik nebo živých lidí nebo, uzdá-li se to tak tobě, chci vyzvědět svědectví opačné strany a napsat o těchto dvou pochybnostech kněžím v Táboře, kteří mi toto, co já říkám, dosvědčí a neodváží se tvrdit, co tvrdíš ty společně s těmi, od nichž jsi to slyšel.“ On k tomu dal svůj souhlas. A rozloučil jsem se s nimi a v míru odešel domů.

A protože mi tě doporučili mnozí [lidé] vypravujíce o vás hodně dobrého a také když jsem pochopil, že si počínáš lépe než tvoji předchůdci, kteří byli hlavou kacířské zvrhlosti, protože napravuješ mnoho jejich slov a činů, i když v něčem je následuješ, pojal jsem úmysl ti napsat a nechat se od tebe ujistit v předchozích pochybnostech – ačkoliv jsem [tím] tvým dopisem nebyl zcela poučen a dosud jsem na pochybách. Bojím se, že se neodvážíš říci pravdu. Pokud však nemáš spisyf226v, vyžádej [je] ode mě a budeš o tom všem plně zpraven. Konečně se ve jménu Páně dostávám k tvé odpovědi a krátce odepíšu, ačkoliv i jen dotknout se těch důležitějších míst by vyžadovalo rozsáhlejší výklad. Tam, kde se mnou souhlasíš, tě nebudu kárat, ale pochválím, kde však cítím, že se odchyluješ, opravím tě. Neboť jsou lepší rány od milujícího, než zrádné polibky od lichotníka, věřím a důvěřuji totiž světlu, které ozařuje každého člověka, který přichází na tento svět. Neboť srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení.

V té části, kde káráš pokažené zvyky, že jsou chybné a bludné, s tebou souhlasím. Ale ty církevní zvyky a rity, které nejsou proti víře ani proti dobrým mravům, které podporují víru a které ty káráš, tak ty já uctívám a přijímám jako zavedené na popud Ducha svatého, jako souladné s vírou, protože svatí otcové je nekárají, a [přijímám je] jako schválené mravy těch, kteří jich užívali. A také odděluji světlo od temnot přijímaje spolu s tebou Krista, a ne budoucího Antikrista, kterým je podle tebe někdo současný, ani jeho předchůdce, pomocníky a učitele bludu, z jejichž cechu si přeji, abys ty nebyl, přestože se toho velice děsím. Ale přijímám pravé světlo Písma svatého náležitě poznané, jak vyžaduje Duch svatý buď prostřednictvím svatých koncilů a dekrety papežů a výklady a objasněními svatých doktorů. A nepřijímám, ale hnusím si [výklady] hloupých nebo zvrácených lidí ponoukaných duchem ďábelským a oklamaných jeho výmysly a planými argumenty.

Vždyť se žádná víře škodlivá hereze nikdy nevplížila do církve tak skrytě, aby neměla nějaké protivníky, jak ty se domníváš o přijímání pod jednou způsobou. Přečti si Učitele, čtvrtou knihu Sentencí, který se odvolává na Augustina a říká, že první hereze vzešla z Kristových slov Nebudete-li jíst. Já se domnívám, že v Čechách se rozšířila a setrvává poslední [hereze].

A z vašich spisů a písní nechápu, kde chcete všichni nalézt oporu pro laické přijímání podobojí, pokud jde o laiky a neposvěcující kněze. Zda ve slovech, která jsi uvedl, nebo v [poslední] večeři, nebo ve [slovech] Apoštolových nebo ve výrocích nějakých svatých? Mělo by to být jedno z tohoto. Jakmile se ti zachce se mnou písmem nebo slovy soupeřit, budu připraven ti odpovídat, když uvidím, že pokud jde o bohoslužbu, nenapodobujete Krista, ale církevní řád.

Mluvíš-li o oběti, jak ji učinil Kristus při Večeři, pokud jde o proměňující a posvěcující [kněze], souhlasím s tebou a jsem [na tvé straně]. Ale pokud jde o laiky a neposvěcující [kněze], silně nesouhlasím, protože věřím, že to jednoduše není nutné pro spásu, protože božská moc není vázána na svátosti. Vidím a slyším, že zastáváte tento dávný Pelagiův blud, dáváte svátost oltářní malým dětem společně s blázny, němým, postiženým, zlovolným lidem bez zpovědi, aniž by předtím prokázali úctu nebo skutečnou zbožnost. Prosím, napravte se.

Ti, kdo v rozporu se stanoviskem církve zastávají názor, že [přijímání pod obojí způsobou je] z [Kristova] nařízení, nebo z podmínečného [nařízení], jako to tvrdíš ty, [tvrdíš to] v protikladu s kompaktáty, pokud to takto přijímáš. Ze všech bludů, které byly a jsou v Čechách, se na basilejském koncilu disputovalo jen o čtyřech, ohledně tří dostali [husité] prospěšné vysvětlení a poučení, jen ohledně čtvrtého došlo i na rozpravu. Pokud přijmeš [církevní] vysvětlení, odstoupíš od svého chybného názoru a dokážeš, že jsi pravověrný. Pokud náležitě pochopíš i autoritativní výrok, jehož se dovoláváš – Nebudete-li atd., poznáš, že [katolická interpretace] není proti výroku Pána, protože ten, kdo přijímá tělo, přijímá i krev. Jinak upadneš do nejzavrženíhodnějšího bludu Nestoriova, jenž věřil pouze v tu svátost, když byl [Kristus] v pátek na kříži. Pokud budeš trvat na remanenci chleba a vína po posvěcení, budeš zastávat blud Berengariův, který zastávali i vaši předchůdci. O tobě slýchám, že je nenapodobuješ, proto jsi mi byl doporučen. Pokud budeš tvrdit, že se má přijímat po večeři a napodobovat tak Krista, zdá se, že budeš zasluhovat pokárání stejně jako Korintští a tvoji předchůdci, kteří sloužili [mše] také po večeři a ne ráno, jak je zjevné z kronik od stoupenců vaší strany. Podobně to i v Praze dělaly bekyně. Pokud [budeš zastávat] mnohočetnost milostí, nebudeš věřit, že [Bůh] je všemocný, protože Jan říká: Spatřili jsme jej plného milosti a pravdy. Bylo by dlouhé, abych se vyjadřoval o jednotlivých bludech a bodech, bude-li libo, ptej se.

Čtu traktát doktora Hilaria proti Rokycanovi. Každý blud a neuctivost je totiž třeba odvrhnout, pravdu a úctu milovat. Pokud jde o mistra Jana Husa, ne blahé, ale prokleté paměti, ve věci přijímání jej chválím, jak je zjevné ve čtvrté knize jeho [komentáře] Sentencí. Ale tam, kde následoval bludy Viklefovy, mu odporuji. Nezdá se mi pravda, že veřejně kázal [podobojí], jak tvrdíš, jednak [proto, že], v souladu s katolickou naukou ve čtvrté knize svých Sentencí vykládá opak, jednak proto, že když odcházel do Kostnice, zakázal bekyním [přijímat podobojí] a z vězení také psal jakémusi Havlovi, kazateli u svatého Benedikta, podobně, jak jsem slyšel, i jemu zakazuje [vysluhovat podobojí].f227r Pokud jde o Roberta, vězeňského strážce, nezdá se mi to, co říkáš, a ani se mi to zdát nebude, myslím, že jsem četl, že se před ním ospravedlňoval [a tvrdil], že nezastával názor o remanenci chleba a vína, ale že po mnoho předchozích let kázal po katolicku nezastávaje učení o remanenci. Pokud jde o body, kvůli nimž byl odsouzen, soudím, že tyto body vzaty z jeho knih, z procesů [s ním] a z jeho kázání, jsou buď skandální, nebo buřičské nebo urážlivé pro zbožné uši nebo bludné nebo heretické, pokud jsou obhajovány a zastávány zatvrzele.

Velmi se divím a ptám se tě na důvod, když byli Češi povoláni k basilejskému koncilu, [proč] neobhajovali žádnou svou zmínku ani disputaci nebo nějaký ze svých artikulů, ale vše přešli mlčením. Proto se domnívám, že nesouhlasí se svým apoštolem ve věci katolického přijímání pod jednou způsobou a ani v jiných bodech spravedlivě odsouzených kostnickým koncilem, které považuji za odsouzené řádně. Vždyť i když je odsouzen zloděj nebo lapka, rozsudek je zanesen do spisů nebo vyhlášen. Mistr Jeroným odsoudil těchto 45 [Viklefových] bodů a 37 [článků] Husových, ačkoliv poté znovu upadl [do svých bludů] a v oktávě po Nanebevstoupení byl také upálen. Proč neuctíváte také den jeho [upálení] jako uctíváte [den upálení] Jana Husa, to nevím a chtěl bych o tom být poučen.

A tady vidím rozdíl v tom, že odmítal prstem ukazovat na církev. Protože chápání tohoto termínu „církev“ je šestinásobné ale [slovo „církev“] zní [vždy] stejně. A homonymita je matkou omylu. Podle různorodého významu [slova] svolím či odmítnu: svolím na ni ukázat a odmítnu, že se jí má věřit vírou a okem ducha, a homonymum [tj. slovo „církev“ v jiném významu] schválím, že se [jí] má věřit vírou a okem ducha a odmítnu, že by se [na ni] dalo ukázat prstem. O tomto bodu chci disputovat spisy a důkazy.

Domnívám se, že i kdyby jiné jeho názory byly bludné, tento považuji mezi všemi za hlavní a úplně největší jeho blud, který chci usvědčit písmy svatých, i spisy vaší strany a důkazy z katolické církve. Neříkám, že skryté věci jsou jen vyvolených, smýšlejících lépe než Jan Hus. Je totiž nutné, aby někteří byli zjevnými následovníky apoštolů, a ne tajnými, jako jsou jamníci, pikardi nebo pivničníci, kteří vzešli z vás, a ne z nás. Rád slyším, že je vyháníte. Ale biskupové jsou nástupci apoštolů. Pokud jde o biskupy vaší strany v Čechách, domnívám se, mohu-li říct pravdu, že jste bez hlavy. Cožpak dvanáct apoštolů, které Kristus vybral, bylo tajných? Jejich jména evangelisté nezatajili, popisujíce a označujíce je jejich vlastními jmény. Od jakých biskupů jste získali kněžskou hodnost, když ne od biskupů římské církve? Mohl bych vám říct to, co říká Mojžíš v knize Numeri: Příliš mnoho si osobujete, synové Viklefovi, Husovi a Jakoubkovi, po kterýchžto slovech následuje trest pro Kóracha, Dátana a Abírama. Papež je větší než Mojžíš, biskupové jsou větší než synové Jákobovi. Svá ústa kladete do nebe [tj. mluvíte příliš troufale], svými spisy, zpěvy a nedůstojnými kázáními znevažujete své otce, protože v budoucnu, pokud ne už nyní, vás stihne stejný trest, pokud nebudete jejich syny, ale [budete syny] Hektora nebo Fricka nebo někoho jiného.

Žádám a prosím, vrať se ke svým otcům, účinně naplňte poslušnost, kterou jste skrze své předchůdce slíbili v kompaktátech, z čehož (v nich) [vaši předchůdci] slíbili, že se ve všem, zatímco vy v ničem, přizpůsobí církvi, kde jsou církevní rity a latinské zpěvy a zákonné uvádění plebánů.

K zatmění, jak se mi zdá, vskutku neodpovídáš nic jistého, [stejně] jako k předchozí pochybnosti. Když mlčíš, zdá se, že souhlasíš s tím, co jsem napsal. Jestli se však budeš protivit, budeš usvědčen jednoznačnými kronikářskými spisy vaší strany i pamětníky (těmi, kteří dosud žijí). Vidím, že se chováš opatrněji a ostražitěji, když tyto věci přecházíš mlčením, než kdyby ses schovával za nějaké hloupé a zbytečné výmluvy.

I kdyby nyní přestali Kristovi věrní konat zázraky, přesto něčí svatost musí být dokázána zázraky, které vykonal za života a po smrti. To je zjevné z [příkladu] našich patronů a z legend o ostatních světcích. Ačkoliv se pravidla víry musí stanovovat podle pravdy Kristova zákona, je přece nutné, aby byli někteří, kteří zákonu rozumějí a soudí podle něj střízlivě a uváženě. Ne, jako to dělají vaši, kteří se opíjejí a přitom zpívají Toť jsou věci posvátné atd. Ba dokonce prsty mažou pivo nebo jiný omamný nápoj do jeho úst [tj. do úst toho, kdo přijímá].

V kostelích by se mělo zpívat jen to, co je církví schváleno. Ale v katolické církvi se vše, o čem jsou pochyby, posuzuje na koncilech. Když se toto děje i na synodech [světských] pánů a na jejich poradách, proč ne i [na husitských poradách] o duchovních věcech? Přišlo by mi důstojné a pro vás spásné, abyste takové věci probírali na koncilech, ne na svých tajných shromážděních.

Na konci svého listu vyvozuješ z mých argumentů a nestačíš se divit především, s jakou církví bych to chtěl souhlasit, když ta mě ani nedovede ujistit o pravdě. Která církev by to byla a jak by měla vypadat? Řeknu-li církev římská, řeknu pravdu. Řeknu-li koncily, řeknu pravdu. [Řeknu-li] všeobecná katolická církev rozšířená po [celém] světě, řeknu pravdu. Církev, kterou tvůj mistr – pro mě není mistr, pro tebe je katolík, pro mě je odsouzený a zatracený coby kacíř – odmítal ukázat tělesnému oku.

Sám věřím duchovnímu oku tak, jako věřím i dalším věcem, jimž se věřit má, a schvaluji je. Věřím však i tomu, že s ním by byla [církev] nekatolická, ne katolická [tj. ne všeobecná], ale [církev] vyvolených a předurčených. Tuto totiž prstem ukázatf227v nedovedu, protože skryté věci mi byly svěřeny jen vírou, zná je jen Bůh, já je neznám. Ačkoliv nikdo neví, zda je hoden lásky, nebo nenávisti, ale [Bůh] zná ty, kteří jsou jeho. Já věřím, ale nevím, pokud mi [to] Bůh neodhalí sám nebo skrze svého anděla. Přeji si ale, abys ty byl v katolické církvi vírou, nadějí, láskou i přítomností a v myšlené [církvi] předurčených či vyvolených zásluhami a odměnou.

Tehdy tě učiním ne proselytou, ale neofytou přijímání nikoliv svatokrádežného, jak tvrdíš ty, že se ukazuje, že nic nevím, nýbrž naopak [přijímání] pravého, protože vím, že jej prováděl Kristus a prvotní církev, doporučovali učenci a určily koncily. Kompaktáta vaší strany nemluví [o přijímání pod jednou způsobou jako] o svatokrádežném. Protože jsou [kompaktáta] závazná, srdcem věř a ústy vyznávej, že nikoliv v podobě chleba jen tělo a v podobě vína jen krev, ale že v kterékoliv podobě je úplný celý Kristus. Ani Gelasiův kánon Comperimus neříká, že je svatokrádežné, pokud se [uvažováním] prokoušeš k morku a nehryžeš pouze kost [na povrchu], podívej se do rubriky, co k tomu říká, podívej se na předchozí kánon Relatum, podívej, co Jan Ondřejův, glosátor Dekretu, soudí o proměňujícím [knězi], podívej se do svatého Tomáše a ostatních současných učenců – bude-li potřeba, uvedu je.

Divím se této vaší veliké drzosti, že hledíte pouze tělesnýma očima, a ne očima mysli, ve chvíli, kdy se se mnou přeš o tomhle, o tamtom, o církvi. Sám upadáš do toho, z čeho mě obviňuješ. Radíš mi, abych v Kristu obrátil mysl k hlavě pravé nevěsty, jež je bez poskvrny a bez vrásky. Prosím, ukaž mi ji. Zda je v nebi, nebo na světě, nebo v očistci. Do nebe v tomto smrtelném těle nevystoupám, ani [odtud] nic nezaslechnu, je příliš vysoko. Ani do pekla [nesestoupím], je příliš hluboko. Je-li na světě, okem svého srdce ji nepoznám, a i když uvěřím, přece nebudu [jistě] vědět. Však si pro vyvrácení svého bludu přečti Augustina, knihu Retraktací, a pečlivě poslouchej, co říká, když opravuje své dřívější názory. Když jsem řekl, že církev je bez vrásky a bez poskvrny, [myslel jsem] ne že je taková nyní, ale že se připravuje, aby taková byla v budoucnu. Neboť je na tomto světě vyklepávána, tvarována a leštěna, aby později v domě Páně nebylo slyšet železo a kladivo. Zde je [církev] smíchaná jako zrno s plevelem. Podobá se deseti rozumným a pošetilým družičkám, síti, která se spustí do moře a zahrne všecko možné. Do této [vezdejší] jsou nuceni vstoupit slepí, chromí a mrzáci, dobří i zlí, a z oné bude vyhozen, kdo není oblečen na svatbu. V oné na konci světa vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých. V této [vezdejší] jsou ale [zlí] snášeni. A jak může být bez vrásky a bez poskvrny v tomto smrtelném těle, když každý den říká a volá: A odpusť nám naše viny atd., což potvrzuje Jan: Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není.

A nevím, co zvláštního nebo nového říkáš, když přicházíš s výrokem: Zůstanete-li v mém slovu, a ne papežově, který učí opak, jste opravdu mými učedníky a poznáte pravdu. Kacíři vždy odporovali apoštolskému stolci. Totéž si myslím i o vás. Kdyby papež učil opak, byla by to pravda, ale on nic nedělá, nebyl usvědčen ani soudem, ani koncilem. Čtu, že Kristus před davem své apoštoly chválil, shůry napomínal. Vy však, protože jste bratrská napomenutí zcela pominuli a [rovnou nás] napadáte veřejně, jednáte proti Kristu. Přečti si Matoušovo evangelium, kapitolu 16, kde [Kristus] chválí Petra i jeho nástupce: A brány pekel ji nepřemohou. Já jsem však za tebe prosil, Petře, atd. Přečti si Lyru, že víra v Petra a římskou církev neochabne až do konce světa. [Přečti si] Jana v Apokalypse, že církev vydrží a bude trvat až do soudného dne. Ve všem souhlasím s římskou církví, od jejíchž nařízení se mi nesluší, abych se jakkoliv vzdaloval – jako [se nemůže vzdálit] úd od hlavy, dítě od matky.

Ovšem v tvém případě si přeji, abys byl zbožným čtenářem a současně i bratrským karatelem a spolu se mnou zkoumal pravdu, ne ji ohýbal. Jak tvrdíš na konci dopisu, věřím, že přijímání pod jednou způsobou, pokud jde o laiky a neposvěcující kněze, bylo uvedeno do církve tajným i zjevným řízením Ducha svatého z rozumných důvodů. Přeji si a prosím Boha, abych v něm zůstal až do smrti a abys ty přijal přijímání pod jednou způsobou a opustil novoty, které nezavedli ani svatí, ani koncily. Pokud bys mi ukázal jednoho, kdo by vědomě a záměrně spolu s vámi tvrdil, že je přijímání podobojí nezbytné nebo přikázané, udělal bych, k čemu mě vyzýváš. Ale nevidím, neslyším ani nečtu o nikom, kdo by záměrně rozhodl ve váš prospěch. Vím ale, že na basilejském koncilu bylo uváděno více než dvacet [autorů], kteří vědomě a záměrně [hovoří] ve prospěch přijímání pod jednou způsobou a nad slunce a světlo jasněji rozhodli ve prospěch naší strany, že [přijímání podobojí] není přikázáno, ale že pro spásu dostačuje přijímání pod jednou způsobou. A tvrdím, že spolu s nimi mnoho stovek učenců, kteří to sice nezapsali ve spisech, ale ve svých posledních chvílích se takto zabezpečili a i ostatním takto udělovali [svátost], svými činy dosvědčuje, že [přijímání podjednou] je nutné dodržovat jako zákon, který nikdo nesmí odmítat anebo bez souhlasu církve měnit.

Psaní přerostlo v dopis, dopis v arch, arch ať přeroste v pergamen, pergamen v knihu. Kopii tohoto listu poslal Kříž z Telče léta Páně 1477 do Tábora jistému Tobiášovi, rektorovi v Táboře.

Odpověď na jeho [tj. Tobiášovu] odpověď, kterou jsem sem nechtěl vložit, protože ta se vyjeví z [mé] odpovědi.

Co jsem začal dobrým počátkem lásky, to ty nesmíš ukončit a uzavřít zlem nenávisti. Pochybnosti se totiž mají vždy vykládat v příznivějším smyslu. A co je napsáno s dobrým úmyslem, nepodezřívej jako neupřímné a neobviňuj; to bych mohl vhodně užít Spasitelova výroku Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý? A jsem-li přítelem [tvé] osoby, avšak protivníkem v [naší] při, je povinností přátel si navzájem vyjevovat svá tajemství, je ale vlastností nepřátel je před sebou skrývat. Abych se ale choval jako přítel a ne jako nepřítel, jak [mě] podezříváš, nechci před tebou tajit, s jakým úmyslem jsem [tento dopis] napsal, ale dlouhým výkladem a upřímným psaním [to] přiznat.

Byl jsem totiž jistým ctihodným a šedinami ozdobeným konšelem v Soběslavi a jeho velice zbožnou ženou pozván ke svačině. A důstojně a přátelsky jsem jimi byl poctěn jídlem a pitím. Mezi jinými slovy přátelské rozmluvy byla učiněna zmínka o víře. Zatímco mi oni předkládali ze svých světských [potravin], já jsem jim zase na oplátku poskytoval duchovní [potravu] a chválil jsem jim přijímání pod jednou způsobou a dokazoval jsem, že je pro spásu věrných laiků a neposvěcujících kněží dostatečné. To kázal Kristus, předvedl nasyceními, vstávaje z mrtvých dokázal skutkem, to dodržovala prvotní církev, schvalují koncily, doporučují svatí učenci, těsně před smrtí tak přijímalo mnoho svatých, [kteří] i po smrti žijí blaženým životem a jak za života, tak po [něm] zazářili zázraky. Po tolika důkazech, [po] tolika vůdcích nemáme nijak kolísat, ale pevně stát. Neboť svět byl křesťanský [i] bez přijímání pod druhou způsobou.

Má slova se mému hostiteli nelíbila a chtěje mne slovy napravit, pronesl tato slova: „A co říkáš o mistru Janu Husovi, který byl kvůli přijímání podobojí upálen a zpopelněn v Kostnici? Já jsem v době jeho upálení byl klučík devíti- nebo desetiletý a pamatuji si, že nastalo zázračné zatmění v den a hodinu jeho upálení. A jak jsem slyšel vyprávět od jiných, kteří tehdy žili, že nastalo mnoho dalších zázraků, že se země zatřásla, skály se roztrhly a nastalo hodně dalších zázraků, jako v době Kristova umučení. Já jsem tam nebyl, ale slyšel jsem to od jiných a od dětství si to pamatuji až dodnes.“ Ale já slyše od něj toto a věda, že to není pravda, ale nepravda a lež, chtěl jsem jej odvést od chyby a omylu a odpověděl jsem mu: „Kdokoliv o něm říká takovéto věci, lže a svádí ostatní od pravé víry.“ Na to on: „Já to říkám.“ Odpověděl jsem mu: „[Tedy] i ty lžeš [společně] s nimi.“ Odpověděl: „Cože? Tvrdíš, že lžu?“ Odpověděl jsem a poopravil se: „Ne. Ale jestli to říkáš jako oni, také lžeš jako oni.“ On se trpělivě ovládl a řekl: „Je mou povinností tvoje slova snést. Svěřme to Bohu.“ Avšak já, chtěje zmírnit jeho hněv, jsem řekl: „Protože možná nevěříš mým slovům, tak abys mě nepodezříval ze špatnosti, chci dokázat [za pomoci] spisů a kronik nebo živých lidí nebo, uzdá-li se to tak tobě, chci vyzvědět svědectví opačné strany a napsat o těchto dvou pochybnostech kněžím v Táboře, kteří mi toto, co já říkám, dosvědčí a neodváží se tvrdit, co tvrdíš ty společně s těmi, od nichž jsi to slyšel.“ On k tomu dal svůj souhlas. A rozloučil jsem se s nimi a v míru odešel domů.

A protože mi tě doporučili mnozí [lidé] vypravujíce o vás hodně dobrého a také když jsem pochopil, že si počínáš lépe než tvoji předchůdci, kteří byli hlavou kacířské zvrhlosti, protože napravuješ mnoho jejich slov a činů, i když v něčem je následuješ, pojal jsem úmysl ti napsat a nechat se od tebe ujistit v předchozích pochybnostech – ačkoliv jsem [tím] tvým dopisem nebyl zcela poučen a dosud jsem na pochybách. Bojím se, že se neodvážíš říci pravdu. Pokud však nemáš spisy226v, vyžádej [je] ode mě a budeš o tom všem plně zpraven. Konečně se ve jménu Páně dostávám k tvé odpovědi a krátce odepíšu, ačkoliv i jen dotknout se těch důležitějších míst by vyžadovalo rozsáhlejší výklad. Tam, kde se mnou souhlasíš, tě nebudu kárat, ale pochválím, kde však cítím, že se odchyluješ, opravím tě. Neboť jsou lepší rány od milujícího, než zrádné polibky od lichotníka, věřím a důvěřuji totiž světlu, které ozařuje každého člověka, který přichází na tento svět. Neboť srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení.

V té části, kde káráš pokažené zvyky, že jsou chybné a bludné, s tebou souhlasím. Ale ty církevní zvyky a rity, které nejsou proti víře ani proti dobrým mravům, které podporují víru a které ty káráš, tak ty já uctívám a přijímám jako zavedené na popud Ducha svatého, jako souladné s vírou, protože svatí otcové je nekárají, a [přijímám je] jako schválené mravy těch, kteří jich užívali. A také odděluji světlo od temnot přijímaje spolu s tebou Krista, a ne budoucího Antikrista, kterým je podle tebe někdo současný, ani jeho předchůdce, pomocníky a učitele bludu, z jejichž cechu si přeji, abys ty nebyl, přestože se toho velice děsím. Ale přijímám pravé světlo Písma svatého náležitě poznané, jak vyžaduje Duch svatý buď prostřednictvím svatých koncilů a dekrety papežů a výklady a objasněními svatých doktorů. A nepřijímám, ale hnusím si [výklady] hloupých nebo zvrácených lidí ponoukaných duchem ďábelským a oklamaných jeho výmysly a planými argumenty.

Vždyť se žádná víře škodlivá hereze nikdy nevplížila do církve tak skrytě, aby neměla nějaké protivníky, jak ty se domníváš o přijímání pod jednou způsobou. Přečti si Učitele, čtvrtou knihu Sentencí, který se odvolává na Augustina a říká, že první hereze vzešla z Kristových slov Nebudete-li jíst. Já se domnívám, že v Čechách se rozšířila a setrvává poslední [hereze].

A z vašich spisů a písní nechápu, kde chcete všichni nalézt oporu pro laické přijímání podobojí, pokud jde o laiky a neposvěcující kněze. Zda ve slovech, která jsi uvedl, nebo v [poslední] večeři, nebo ve [slovech] Apoštolových nebo ve výrocích nějakých svatých? Mělo by to být jedno z tohoto. Jakmile se ti zachce se mnou písmem nebo slovy soupeřit, budu připraven ti odpovídat, když uvidím, že pokud jde o bohoslužbu, nenapodobujete Krista, ale církevní řád.

Mluvíš-li o oběti, jak ji učinil Kristus při Večeři, pokud jde o proměňující a posvěcující [kněze], souhlasím s tebou a jsem [na tvé straně]. Ale pokud jde o laiky a neposvěcující [kněze], silně nesouhlasím, protože věřím, že to jednoduše není nutné pro spásu, protože božská moc není vázána na svátosti. Vidím a slyším, že zastáváte tento dávný Pelagiův blud, dáváte svátost oltářní malým dětem společně s blázny, němým, postiženým, zlovolným lidem bez zpovědi, aniž by předtím prokázali úctu nebo skutečnou zbožnost. Prosím, napravte se.

Ti, kdo v rozporu se stanoviskem církve zastávají názor, že [přijímání pod obojí způsobou je] z [Kristova] nařízení, nebo z podmínečného [nařízení], jako to tvrdíš ty, [tvrdíš to] v protikladu s kompaktáty, pokud to takto přijímáš. Ze všech bludů, které byly a jsou v Čechách, se na basilejském koncilu disputovalo jen o čtyřech, ohledně tří dostali [husité] prospěšné vysvětlení a poučení, jen ohledně čtvrtého došlo i na rozpravu. Pokud přijmeš [církevní] vysvětlení, odstoupíš od svého chybného názoru a dokážeš, že jsi pravověrný. Pokud náležitě pochopíš i autoritativní výrok, jehož se dovoláváš – Nebudete-li atd., poznáš, že [katolická interpretace] není proti výroku Pána, protože ten, kdo přijímá tělo, přijímá i krev. Jinak upadneš do nejzavrženíhodnějšího bludu Nestoriova, jenž věřil pouze v tu svátost, když byl [Kristus] v pátek na kříži. Pokud budeš trvat na remanenci chleba a vína po posvěcení, budeš zastávat blud Berengariův, který zastávali i vaši předchůdci. O tobě slýchám, že je nenapodobuješ, proto jsi mi byl doporučen. Pokud budeš tvrdit, že se má přijímat po večeři a napodobovat tak Krista, zdá se, že budeš zasluhovat pokárání stejně jako Korintští a tvoji předchůdci, kteří sloužili [mše] také po večeři a ne ráno, jak je zjevné z kronik od stoupenců vaší strany. Podobně to i v Praze dělaly bekyně. Pokud [budeš zastávat] mnohočetnost milostí, nebudeš věřit, že [Bůh] je všemocný, protože Jan říká: Spatřili jsme jej plného milosti a pravdy. Bylo by dlouhé, abych se vyjadřoval o jednotlivých bludech a bodech, bude-li libo, ptej se.

Čtu traktát doktora Hilaria proti Rokycanovi. Každý blud a neuctivost je totiž třeba odvrhnout, pravdu a úctu milovat. Pokud jde o mistra Jana Husa, ne blahé, ale prokleté paměti, ve věci přijímání jej chválím, jak je zjevné ve čtvrté knize jeho [komentáře] Sentencí. Ale tam, kde následoval bludy Viklefovy, mu odporuji. Nezdá se mi pravda, že veřejně kázal [podobojí], jak tvrdíš, jednak [proto, že], v souladu s katolickou naukou ve čtvrté knize svých Sentencí vykládá opak, jednak proto, že když odcházel do Kostnice, zakázal bekyním [přijímat podobojí] a z vězení také psal jakémusi Havlovi, kazateli u svatého Benedikta, podobně, jak jsem slyšel, i jemu zakazuje [vysluhovat podobojí].227r Pokud jde o Roberta, vězeňského strážce, nezdá se mi to, co říkáš, a ani se mi to zdát nebude, myslím, že jsem četl, že se před ním ospravedlňoval [a tvrdil], že nezastával názor o remanenci chleba a vína, ale že po mnoho předchozích let kázal po katolicku nezastávaje učení o remanenci. Pokud jde o body, kvůli nimž byl odsouzen, soudím, že tyto body vzaty z jeho knih, z procesů [s ním] a z jeho kázání, jsou buď skandální, nebo buřičské nebo urážlivé pro zbožné uši nebo bludné nebo heretické, pokud jsou obhajovány a zastávány zatvrzele.