Exemplum o závěti

Jakási paní z Montpellieru, kterou jsme častokrát vídávali, sepsala závěť a nic v ní neodkázala svému bratrovi, nýbrž nařídila, aby se velká část jejího jmění rozdala mezi Kristovy chudé. A když zemřela a byla nesena na hřbitov u sv. Magdalény, její bratr, který se domníval, že je jejím dědicem, následoval pohřební průvod ve smutečních šatech tak, jak bylo ve městě zvykem. Kdosi mu však řekl, že byl u toho, když sepisovala závěť, a že mu v ní nic nezanechala. Když to bratr uslyšel, opustil pohřeb, vrátil se domů, svlékl si smuteční šat a vyšel na náměstí. Proto říká Augustin: „Mírou pravého přátelství nemají být světské výhody, ale vynaložená láska.“

Exemplum o jedné paní

Obsah